Dobře to známe z vlastní zkušenosti, každý člověk s úzkostí se z ní chce zotavit – ale bohužel už ne každý je také ochoten pro to něco udělat.
A to není odsuzování. Je to lidská přirozenost.
Když už nějakou dobu trpíte úzkostí, je snadné začít doufat, že to někdo jiný prostě napraví – lékař, terapeut, učitel meditace nebo nová technika. A tím se to konečně všechno vyřeší.
Ale tady je pravda, kterou si většina lidí neuvědomuje:
V okamžiku, kdy přestanete čekat na záchranu zvenčí a převezmete odpovědnost za své zotavení, dráhy ve Vašem mozku se začnou měnit.
Protože odpovědnost a bezpečí jdou ruku v ruce.
Když jednáte z bezmoci – „Někdo by mi měl pomoci, sám to nezvládnu“ – váš nervový systém zůstává uvězněn ve stejném stavu ohrožení a režimu přežití, který problém způsobil.
Je to pořád dokola ta stejná smyčka: „Jsem bezmocný. Potřebuji zachránit.“
Ale když se rozhodnete převzít odpovědnost – začnete měnit své reakce na úzkost – vaše tělo dostane úplně jinou zprávu:
„Jsem schopen. Můžu jít dál. Já to zvládnu“
Váš nervový systém se tak postupně bude vracet do rovnováhy, protože teď signalizujete svému mozku, že jste v bezpečí přímo svými činy – nejen slovy.
Zotavení vyžaduje Váš aktivní přístup a odpovědnost za postupnou změnu Vašich reakcí na nepohodlí. Vyžaduje Váš čas, Vaši všímavost a Vaši ochotu.
Tak pojďme do toho společně, nikdo to za nás neudělá…
Napsat komentář