Nejdůležitější věcí, která stojí mezi vámi a zotavením, je VAŠE REAKCE NEBO JEJÍ ABSENCE.“
Často slýcháme od lidí výmluvy typu:
„Ale já jsem v úzkosti už XY měsíců/let…“ – Na tom nezáleží.
„Ale mám tenhle hrozný příznak, který nechce zmizet…“ – Na tom nezáleží.
„Ale teď mi spouští úzkost tohle nebo tamto…“ – Na tom nezáleží.
„Ale nikdy jsem o tomto příznaku neslyšel nikoho mluvit…“ – Na tom nezáleží.
„Ale ten příznak, který zmizel, se teď vrátil…“ – Na tom nezáleží.
„Ale pořád cítím strach, když se stane to či ono…“ – Na tom nezáleží.
„Ale mám ty myšlenky/obavy, které mi tvrdí, že se stanou hrozné věci…“ – Na tom nezáleží.
„Ale necítím se motivovaný to udělat…“ – Na tom nezáleží.
Ale, ale, ale… – NA TOM NEZÁLEŽÍ.
Jediné, na čem bude vždycky a navždy záležet, je: „Dobře, ale jak na to reaguješ?“ Lidé se někdy zaseknou v režimu „Potřebuji vědět všechno, abych to mohl udělat správně“ a nikdy se do skutečného režimu reakce téměř neodváží.
Nebo to dělají na chvíli a při prvním náznaku toho, co považují za překážku, se vrátí k nekonečnému shromažďování informací a přestanou je aplikovat.
Faktem ale je, že ze začátku nebudete ve správné reakci úplně skvělí. TO ALE VŮBEC NEVADÍ!
Každý dělá chyby. Proto se tolik lidí i ocitá v cyklu úzkosti.
Protože když s někdo zeptá: „Řekni mi, jak se zotavit z úzkosti, jako bych byl pětiletý,“
Odpověď zní: „Prostě se jí přestaň řídit a přestaň věnovat pozornost a energii a ona sama odezní.“
Naše mysl však všechno ráda rozebírá a do hloubky analyzuje, zkoumá všechny důvodu a ráda věci komplikuje – ale o to ve skutečnosti jde.
Problém je v tom, že každý, kdo se dostal do režimu přežití, nemá osvojenou dovednost odepřít svou pozornost a energii věcem, které mu způsobují nepříjemné pocity a nepohodlí – ať už je to fyzický, duševní nebo emocionální diskomfort.
Takže dává smysl, že když se snažíte změnit své vzorce chování z DÁVÁNÍ pozornosti a energie naopak na ODEBÍRÁNÍ pozornosti a energie, prostě v tom NEBUDETE ZEZAČÁTKU HNED ÚPLNĚ DOBŘÍ.
Protože takhle jste v minulosti věci nedělali. A zvyk je železná košile.
A ne náhodou si můžete všimnout, že lidé, kteří se nikdy do režimu přežití nedostali a jsou dobří v zvládání stresu, jsou mnohem lepší v tom, aby věci nechali volně projít nebo je nechali být, tak jak jsou – dokonce i ty věci, které jim aktivně způsobují nepohodlí a vůbec se jim nelíbí. Pokud vědí, že to teď nemohou změnit, nevěnují tomu pozornost a zabývají se běžnými věcmi v jejich životě.
Jak se tedy v něčem zlepšíme? PRAXÍ. Rovnice je jednoduchá, že?
PŘESTAT AKTIVNĚ VZDOROVAT (odebrání pozornosti a energie) + DŮSLEDNOST + ČAS = ZOTAVENÍ!
Když něčemu nepříjemnému nevěnujete pozornost ani energii, tak tomu nemůžete ani vzdorovat. Když nevzdorujete, Váš nervový systém nebude mít pocit ohrožení a začne se přirozeně a sám vracet do rovnováhy.
Protože naše tělo se chce automaticky samo zklidnit a odstraněním vzdorování mu dáváte prostor, aby to přirozeně udělalo.
Takže pokud víte, že vám ještě nejde nevzdorovat, a chcete se v tom zlepšit, PRAXE vás k tomu dostane.
Nechápejte to špatně – znalosti jsou důležité, protože je dobré nejen vědět, co dělat, ale také samozřejmě proč to děláte.
Všichni se shodneme na tom, že pouhé vyřazení části tuku z vašeho obvyklého jídelníčku může být účinným způsobem, jak zhubnout. Ale pokud VÍTE, že to děláte, protože 1 gram tuku má 9 kalorií, 1 gram bílkovin má 4 kalorie, a proto pokud si místo zalévání salátu majonézou dáte navrch porci kuřecích prsou, budete déle sytí a s menším množstvím kalorií – pak je pravděpodobnější, že se toho budete držet.
Stejně tak s úzkostí – je fajn si umět vysvětlit/připomenout, že se neignorujete ani nezanedbáváte, když se rozhodnete přestat se zabývat vtíravými myšlenkami či nepříjemnými pocity. Ve skutečnosti si budujete základy pro zdravější mysl a můžete si to sami sobě ospravedlnit, místo abyste se k tomu jen nutili, protože Vám to někdo řekl.
Znalosti jsou tedy důležité, ale jakmile je máte a rozumíte základům, stačí je zapojit do praxe a vytrvat v rostoucím nepohodlí vytváření nových vzorců – není BOHUŽEL JINÉ cesty.
Co byste tedy měli dělat?
KDYKOLIV si všimnete, že se objevuje nějaký příznak → REAGUJTE (To je úzkost, teď to nejde vyřešit, přejde to, jdu dál a věnuji pozornost čemukoli jinému)
KDYKOLIV si všimnete, že vás hlodá mysl… co kdyby, pochybnosti, obavy atd. → REAGUJTE (Tyto myšlenky si už nezaslouží mou energii, nepotřebuji se jimi zabývat, jdu dál)
KDYKOLIV si všimnete nepříjemného emocionálního stavu → REAGUJTE (Pocity a emoce vždycky pominou, můžu je nechat být, jdu dál)
K čemu přesouvat svou pozornost?
Na tom opravdu nezáleží. Přesuňte svou pozornost zpět k tomu, co jste dělali, když se objevil příznak/myšlenka/emoce. Jděte dělat tu práci, kterou jste odkládali, a snažte se na ni co nejvíce soustředit (můžete vyprávět, co děláte, zpívat si při tom písničku – to opravdu není důležité). Sledujte svůj oblíbený televizní pořad nebo ten nový film, který někdo zmínil. Poslechněte si podcast při procházce nebo protahování v obývacím pokoji. Zavolej tomu kamarádovi (ne abyste si stěžoval/a, jak se cítíte, ale abyste se ho/ji zeptali, jak se má). Zahrajte si tu hru, uvařte to jídlo, věnujte se svému koníčku, naučte se tu novou (neúzkostlivou) dovednost – COKOLIV, čemu se rozhodnete dát přednost tím, že na to přesunete svou pozornost a nenásilně odvrátíte svou aktivní pozornost od úzkosti, BUDE TO FUNKČNÍ.
Co když to zpackám?
To se s největší pravděpodobností stane. Ale není to žádná katastrofa. Takže? Prostě se k tomu vraťte, kdykoli se přistihnete. Prostě jste se hodiny točili ve spirále? Vzdorovali jste celý den? Vyhýbali se tomu a zůstali jste v posteli? Dobře. Není třeba ztrácet hlavu – tohle není hra o dokonalosti. Je to hra DŮSLEDNÉHO CVIČENÍ.
Víme, že se Váš mozek ptá (nebo brzy bude)…
„Bude to fungovat? Pomůže to? Dělám to správně? Neměl bych věnovat ještě pár dní tomu, abych si znovu prohlédl všechna videa a všechno si přečetl ještě desetkrát? Neměl bych se ujistit, že to opravdu dělám správně? Jak poznám, jestli jsou nějaké obavy skutečně oprávněné?“
NE. Víš, jak úzkost funguje. Víš, že jsi zdravý. Máš odpovědi.
Možná tomu nevěříš a možná se ti zdá, že nevíš všechno – ale VÍŠ.
Co ti chybí, je CVIČENÍ a/nebo DŮSLEDNOST.
Tak se pojďme učit SPRÁVNĚ REAGOVAT!
Napsat komentář