Objevuje se nezvaně, šeptá nám ty nejhorší možné scénáře a snaží se nad námi převzít kontrolu. Je nepříjemný, znepokojivý a někdy paralyzující. Ale pravda je taková, že strach má jen takovou moc nad naším životem, jakou mu sami dáme.
Když se strach zdá být ohromující, je velice lákavé mu podlehnout a vyhnout se domnělému nebezpečí, na které nás upozorňuje.
Ale vyhýbání se je způsob, jakým strach sílí.
Strach prosperuje, když se jím necháme zastrašit a přesvědčit se, že jsme v reálném ohrožení.
Čím více před strachem utíkáme, tím hlasitější a naléhavější je.
Co kdybychom ale místo utíkání na chvíli zastavili?
Zastavili, počkali a uvědomili si, co se děje.
Ten knedlík v krku, stažený žaludek, tlak na hrudi, neklidné myšlenky, nutkání utéct – to všechno je strach. Označme to si tak.
„Tohle je strach. Nic víc.“
Strach nemůže a ani neumí předpovídat budoucnost.
Nemá všechny odpovědi na všechny životní nejistoty, i když se tak chová.
Strach jen spustí poplach, ať už hrozí skutečné nebezpečí, nebo ne.
Klíčem k úspěchu je nebojovat se strachem a ani ho neposlouchat při svém jednání. Jen ho pozorujme.
Nemusíme věřit jeho lžím o hrozící zkáze.
Nemusíme poslouchat otázky typu „co kdyby“. Jednoduše si uvědomme jeho přítomnost a rozhodněme se jednat našemu strachu navzdory.
Vnímejme strach – a dělejme to, na čem nám záleží i s našimi obavami.
Protože na druhé straně strachu je svoboda, kterou jsme hledali.
Ano, je to nepříjemné. Ale nepohodlí není náš nepřítel – je to naše brána k růstu.
Každý krok, který uděláme skrze strach, bez ohledu na to, jak malý, oslabuje jeho sevření a posiluje naši odvahu.
Udělejme každý den aspoň jeden malý krok našemu strachu navzdory a tím nad námi strach bude pomalu ztrácet svou moc.
Napsat komentář